V neděli jsme viděli…

Nikolina cesta

První nedělní představení bylo doslova strhující svou silnou a v dnešní době pro mnohé aktuální myšlenkou. Způsoby, jakým soubor ukazoval na závažnost domácího násilí a důvodů, proč se s těmito záležitostmi týraní lidé bojí něco udělat, byly ohromující. Vše bylo podtrženo skvěle vybranou hudbou zahrávající si s divákovými pocity. Co se nám však celkově snažili herci žit? To už je na každém, aby si přebral – někdo může vidět šanci uvědomění, aby se pokusil ve svém okolí něco změnit, někdo jiný se zase seznámil s tím, jak to žel někdy funguje – člověk ví, v jak špatné situaci se nachází, avšak nemůže s tím nic udělat, protože by ho to vnitřně zničilo ještě víc. Proto raději zůstává a nechává se unášet na této vlně dál.

Chtěl bych ocenit vynikající herecké výkony, které dohromady s celkovou atmosférou dokázaly perfektně předložit i obyčejnému divákovi tak závažnou myšlenku.

Michal Merunka

 

 

Had a Sekyra

Silným tématem se představilo i další vystoupení, tentokrát však jiným způsobem závažné. Jako divák jsem měl možnost se ocitnout v bojích za nezávislost Baskicka, autonomní oblasti v rámci Španělska. Viděl jsem příběh o několika přátelích únoscích, kteří se v rámci pomoci organizaci ETA pokusili vyjednávat o výměnu vězňů poté, co unesli dneru jednoho z nepřátelských poslanců.

Celá inscenace se nesla v duchu střídání dvou typů scén – jednotlivých scenérií skutečně zasazených do příběhů a výpovědí jednotlivých svědků, tedy unesených  a únosců – což byl v rámci příběhu opravdu ojedinělý a skvělý nápad. Ocenit bych chtěl také výběr tématu, protože i kdybych si z tohoto představení neodnesl nic jiného, alespoň bych se dozvěděl nové informace o existenci Baskicka a tohoto problému.

Michal Merunka

 

Jak přežít indigo

Poslední inscenace celé přehlídky divákovi nabídla pohled do světa různých myšlenkových (a hlavně celkově duševních) představ o životě a jejich chápání. Herečky nám představily dva protichůdné názory a vzájemné nepochopení – nebo možná pouze jednostranné? To už se dá jen těžko říct. Kromě toho nám však také nabídly zajímavé rozuzlení, v němž k sobě nakonec obě skupiny naleznou vzájemnou cestu. To by se však nemohlo stát, kdyby se do všedního života matky a dvou dcer nevrátila matčina sestra, která komorní rodinku dovedla do vzácného stavu porozumění a nově nalezeného společného štěstí.

Jak hlavní, tak i vedlejší motivy jsou podrtženy zasazením do minimalistického prostoru s naznačováním nuzných podmínek života. Právě vinou toho nakonec vyznívá myšlenka celého představení ještě silněji.

Michal Merunka

Duben 8, 2018